Lidská představivost a zároveň touha po nových vjemech nezná mezí. Toulky mezi vzdušnými zámky provozujeme od nepaměti, nejsou a ani nemohou být výsadou hráčů rolových her. Přesto jsou to právě rolové hry, které poodhrnou závoj reality a nechají nás nahlédnout do světů, které jsou omezené jen naší fantazií; takových her jsou plné knihovny. Mezi těmito hrami se však dá vyčlenit skupina, která nabízí balancování na samé hranici skutečnosti a imaginace, která si bere něco z divadla a něco z RPG a přináší jedinečnou možnost zkusit si kreace představivosti na vlastní kůži.
Jako u všech rolových her na sebe hráč bere úlohu ztvárnit nějakou postavu, nejčastěji v rámci kontaktu s postavami ostatních hráčů. Označení role je zde pak opravdu na místě, protože hráči a jejich činnosti jsou v LARPu (jak se rolovým hrám hraným „naživo“ říká) velmi podobné skutečným divadelním hercům a jejich interpretacím dramatických postav. Hráč LARPu nepopisuje, co jeho postava dělá nebo říká; v rámci své role to prostě dělá a říká sám. Otevírá se tak nový rozměr prožitku ze hry, a to nejen díky svobodě dramatického projevu, jaké se zde hráči dostává, ale také pro možnost opravdového ponoření se do hry nebo do postavy samotné.
Přestože tradice LARPu sahá hlouběji do minulosti, v našich zemích je LARP věcí poměrně novou. Jeho zřejmě nejznámější formou je bitva, tzv. dřevárna, kdy se hráč staví na jednu ze znepřátelených stran, nejčastěji jako prostý voják, a snaží se dřevěnou zbraní (odtud je název odvozen) dopomoci své straně k vítězství. Kromě dřeváren však existuje celá řada dalších velmi zajímavých stylů a žánrů. Pro začínající hráče bude patrně nejatraktivnější tzv. komorní LARP, který se vyznačuje malým počtem účastníků, omezeným prostorem a krátkým časem pro hru, která je tak zpravidla intenzivnější a hutnější. Postavy v komorním LARPu bývají předem vytvořeny jeho autory a nejen že se tak účastník nemusí zabývat její tvorbou, ale zároveň jsou tím postavy směřovány k sociálnímu konfliktu, který pomáhá hře udržet si zajímavost a dynamiku.
Dlouhou tradici u nás mají i „světy“, což jsou LARPy, jež stavějí na větším počtu postav různého zaměření, které tak společně vytvářejí iluzi skutečné vsi nebo města – jednoduchého herního světa. Odehrávají se v přírodních lokalitách a na rozdíl od komorních her trvají řádově několik dní. Na podobném principu je založen i městský LARP, kde se navíc využívá i reálných kulis městského prostředí. Jeho nejčastější předlohou je Svět temnoty (World of Darkness) nakladatelství White Wolf. Městský LARP na jeho motivy si našel cestu do téměř každého většího města u nás.
LARP zdaleka není jen aktivitou pro volný čas, různé jemu podobné dramatické formy se využívají i ve vzdělávání a lékařství. Improvizační hraní role, potřeba pružně reagovat na okolní podněty a rychle se rozhodovat umožňuje hráčům rozvoj sociální komunikace a schopnosti sebereflexe.
Možnosti vyžití v hrách na vlastní kůži jsou omezeny jen fantazií jeho tvůrců a také účastníků; LARPů různých formátů a žánrů je jako hub po dešti, stačí si jen vybrat hru a nechat se unést.
Pavel „Lorgan“ Hamřík